les Enfants Perdus

Kroměříž

V pátek jsme byli dohodnutí, že vyrazíme do Kroměříže, když mi Honza zavolal že za chvilku dojede, ještě jsem musel sbalit pár věcí, tak jsem z chůze přešel na běh. Jakmile přijel, vymotal jsem se nějak z baráku, „nalodil“ jsem se, a už jsme jeli k Tescu, u kterého čekal Ivoš s Vendou a Fifinkou. Ivoš nás nechal jet jako první, Honza sice přesně neznal cestu, ale chopil se role vedoucího kolony, někde v Holešově jsme poněkud ztratili směr, a po krátké poradní pauze se ujal vedení Ivoš, který nás dovedl až ke Kroměřížskému náměstí, kde už byli Mirek s Lenkou, Meďošem a Verčou, najedli jsme se, a hurá do zámecké zahrady.

Po chvilce bloudění, přece jenom člověk tam není každý den, jsme zaparkovali, a pak jsme přejeli i s Mirkem do parku. Ten zavolal organizátorům, kteří se celkem rychle objevili. Po domluvě s nimi se někteří vydali hledat nejlepší místo pro jurtu.

Vzhledem k tomu že jsme na místě byli první, tak jsme si opravdu mohli vybírat. Po dostavení jurty jsme si nanosili věci dovnitř. Mirek nám udělil malé nepatrné plus za rychlost, bezproblémovost a bezpečnost stavby. Za chvíli se všeci domluvili, že se půjdou podívat do parku a na mě zbyla role hlídače (a pak se demokraticky rozhodli že zápis budu dělat já :D). Zatímco byli pryč, šel jsem se podívat na koně co se pásli kousek za jurtou. Za nějakou dobu, opravdu netuším, kdy to bylo, dorazil Bivoj s mladým a s Hraběnkou. Během toho co se stěhovali do jurty se vrátili ostatní. Dorazil i Jirka Matyáš se svou drahou polovičkou. Dorazil i Luboš se Slepejšem. To už se mi ztrácelo kdo kdy a jak přijel.

A pak to přišlo! Dorazil i Honza s Kaťulí a holkama. To už jsem byl ztracený úplně.

Jako hřeb večera jsme se začali chystat na průvod. No chvíli to zabralo hlavně nám pikenýrům. Nakonec se to ale povedlo, a my se seřadili do průvodu, jak jsem na to tak koukal tak nás bylo celkem dost. Dle mého odhadu jsme byli někde uprostřed. První šli střelci, a za nimi pikenýři, znichž jsem šel já jako poslední. Vyrazili jsme ze zámeckého parku, a vydali se k centru.

Nebudu lhát měl jsem občas trochu problém s tempem, dalo se celkem řídit bubny, pokud si byl teda člověk jistý, který zrovna poslouchá. Došli jsme na náměstí, kde někteří vystřelili. Poté kolem zámku parkem zpět k táboru. Sundali jsme si plechy, a většina i kabátce. Verča a Venda se z vojáků přeonačily na ženské. Do stanu nám vrazil Jirka, a sebral Meďošovi chleba se sekanou, snažil se sice vyrazit i něco ze mě, ale já jsem byl už po večeři, takže u mě nepochodil, potom ještě chvilku chodil po jurtě, a loudil, nakonec mu Venda dala ještě kus okurku. Potom Venca vytáhl svou polívku a tak začal „večerní program“, což je pití a mluvení, když mi přišlo že je ten správný čas, šel jsem si lehnout.

Druhý den ráno vrazil do stanu Jirka Matyáš, a hnedka začal pořvávat ať vstáváme, i když popravdě nevím přesně co to tam řval. Vzbudil i Vencu. V deset měl začít průvod, a to od zámku. Než jsme se oblíkli, navlíkli do plechů, došli na místo určení byl už skoro čas. Jak jsme se řadili do průvodu díval jsem se jak je vlastně dlouhý, dobře díval jsem se na skupiny co se řadily za námi, a bylo jich tam celkem dost. Potom se vyrazilo šlo se kolem centra města. Na náměstí jsme se seřadili, a střelci vypálili dvě salvy. Pak se pokračovalo zpět do parku. Když jsme procházeli bránou bylo to velice zajímavé, v každém rohu totiž stál bubeník.

Jakmile jsme se dostali do tábora, odložili jsme si plechy a kabátce. Následoval oběd, siesta, a už jsme se připravovali na bitvu. O té se nebudu moc rozepisovat, řeknu jen, že byla zmatená.

Po bitvě jsme se odstrojili, někteří se vydali do města, a já se přidal. Došli jsem na náměstí, a rozhodli jsem se, že si dáme nějakou pizzu. Seděli jsme, a povídali si, když tu se najednou objevila postava, která mi byla poněkud povědomá. Byl to Venca, který se vracel z lovu na ingredience do polívky.

Sedl si k nám, a vykládal nám, jak ho posílali buďto špatně, nebo tak nějaká ženská nemohla pochopit, že není autem, a že se nakonec dostal do Penny, což ho moc nepotěšilo, neboť říkal že už dříve tam měl nějaké problémy. A dle jeho slov se nemýlil, když očekával potíže, protože tam neměli ty správné ingredience. Nakonec se mu je ale přece jen povedlo sehnat, takže jakmile se dostal zpět do tábora začal s mícháním... a bylo veselo, a nakonec se šlo spát.

Neděle proběhla v duchu balení, a sklízení. Rozloučili jsme se, a vyrazili jsme k ValMezu, kde mě vyklopili, a pokračovali dál, nejspíše domů.

Aktuality

Setkání studentů

17. 04. 2024

Jablunkov

15. 08. 2023

Tenczyn

02. 08. 2023