les Enfants Perdus

Švihov

Zájem napsat zápis o této bitvě byl tak velký, že se objevily rovnou dva. Lubošův a Bivojův. Nejprve zápis od Bivoje:

Toto začlo. Věci se do vypůjčené dodávky nakládaly už asi ve čtvrtek nebo v pátek před polednem. V pátek kolem poledne pak dorazili poslední z 5 účastníků zájezdu a za pomocí několika dalších naložili na auto zbývající věci až po střechu a něco přidali i na střechu. Kupodivu se vyrazilo celkem podle plánu. Dodávka chytla ještě cestou k místu srazu defekt. U Vyškova rupla přední tyč zahrádky, takže byl zázrak, že jsme náklad na střeše nepoztráceli cestou. Za Brnem upadl výfuk. To jsem se i já, jako neznaboh, začal modlit. Kupodivu jsme ke švihovskému hradu dorazili podle odhadu, ale už za tmy, takže to stejně bylo jedno. Naštěstí dodávka měla světla vpořádku, což bylo fajn, alespoň do doby, kdy nás další dorazivší šermíři donutili s ní odjet na parkoviště. Napřed jsme vyložili všechny věci. Pak jsme hledali návod na stavbu stanu, protože všichni skupinovi architekti odmítli s námi jet. Návod jsme našli, začali studovat … a s jeho vydatnou pomocí jsme raději rozdělali oheň. Rozložili jsme stanové tyče a poté, co některé z nich mnohokrát změnili svou pozici v konstrulci, jsme se dostali k pomocným lankům, o které si několik lidí ve tmě podřízlo krk. Opět ale vše dospělo ke zdárnému konci a my jsme měli střechu nad hlavou, po té co jsme zjistili, že naše stanové kolíky jsou příliš měkké a kladivo málo těžké než abychom s jejich pomocí zajistili stan do šutrů, zrádně porostlých trávou.

Bylo slastí usednout k ohni, po tom, co se hledání sekerky v naprosté tmě obešlo bez zranění. Mohlo se přiložit na oheň, s úsměvem přijmout od Vaška hlt absintu, čímž si nás připravil na vděčné přijetí své dekadentní poezie. Finálem bylo spokojeně zalézt do spacáku.

Ráno jsem vstával s pocitem dobře vyuzené prasečí hlavy. Po dobré snídani se rozběhla stará dobrá hra vyrazit nějaké informace o akci ze dvou hlavních organizátorů, kteří nervózně pobíhali z místa na místo v domění, že tím způsobí, že vše půjde podle plánu. Tím se snažili popřít pravidlo o vítězství reality nad sebelepšími plány. Nicméně pokud stvořili momentální plán svolat poradu a říct, kdy bude nácvik na bitvu, tak to vyšlo. Vyšel dokonce i ten nácvik. Plán na nafasování střelného prachu musel být ale stvořen u nás a počítal s okamžikem, kdy se jeden z hlavních oranizátorů přiblíží ke skladišti. Byla v tom spousta improvizace, ale druhý pokus vyšel.

V půlce nácviku jsme pochopili, že na nás vyšly role obránců vesnice před hradem, a na konci nácviku, kde je naše místo, abychom nebyli zasaženi explozí, popálení, nebo aby se na nás nezřítili hořící kulisy domů. Ostatní bylo podružné. Jen jsme se ještě bavili, jak kluci z pořádající skupiny zachraňují padající věž kostela.

Zatím vlakem dorazila Aife. Z čehož jsme měli upřímnou radost, protože to věštilo dobrý oběd.

Další kočkovanou jsme hráli s prohlídkou švihovského hradu. Dostat se k relevantním informacím byl problém, takže zase nastoupila improvizace a ostré lokty. Tady naše skupinka (část skupiny na akci) nebyla jednotná, takže se v prostředním termínu zajistilo vstup jen pro polovinu z nás. Druhá polovina zklamaně zalehla ve stanu, čímž prošvihla i následující termín prohlídky, protože všichni tři usli.

Prohlídka hradu patřila jednoznačně ke skvostům celého výletu. Na mladou pohlednou průvodkyni připadalo 40 šermířů, kteří vše na hradě okomentovali. Ale průvodcovský text byl napsán odborníky, kteří se dokázali vyhnout jednoduše odhalitelným omylům a milá průvodkyně se ho dobře naučila a nás brala s nadhledem. Jen na konci nás poštěla z jádra hradu po jednom a pravděpodobně si přála mít v bráně detektor ukradených exponátů, protože nemohlo být v jejích silách sledovat co se děje, když nás pustila do zbrojnice. Do nás šermířů jako když střelí. U každého bylo pět z nás, z toho tři kryli záda, těm prvním dvěma, aby mohli pěkně nahlas a od plic okomentovat zda se jedná o originál nebo novodobý plagiát.

Bitva dopadla dobře a všichni z nás ji ve zdraví přežili, i když některým ještě nějaký čas zvonilo v uších z explozí okolo. Pro většinu z nás byla bitva trochu statická, ale střílelo se každý jak chtěl a měl nabito. Bez formací a pochodových cvičení.

A po bitvě začala druhá bitva, tentokrát o dřevo na oheň. Ukořistili jsme několik kusů palisády, což nám bohatě vystačilo k uvaření večeře a k našemu vlastnímu vyuzení přes noc.

Ráno jsme pobalili věci rychle, jak jen to šlo, a vyrazili jsme k domovu. Tentokrát jsme zvolili cestu přes Prahu. Na západě Prahy nenatrefíte na ceduli Brno, jen na cedule s pražských částí. Takže jsme zakufrovali. Ale i přesto jsme byli schopni dojet do Kopřivnice mezi 15.00 a 17.00, kdy byl trénink a my jsme nemuseli dodávku sami vykládat. No a večer jsme už byli doma.... Večeře. Teplá koupel. A měkká postel.

A teď zápis od Luboše a Aife:

Je pátek 2.10 2009 pravé poledne, a hrstka neohrožených bojovníků (Kiki, Hib, Bivoj, Venca a já) vyráží (vyjímečně v plánovaný čas) na strastiplnou cestu k hradu Švihov. Cesta byla dlouhá, a náš kočár potkalo pár drobných závad, které nám ovšem nezabránily dojet v pořádku na místo činu.

Bylo nám vyčleněno pěkné místo pro náš přenosný obývák, tož jsme ho tam hnedle postavili a poetický večer s Vencovou láhví Absintu mohl začít. Ono totiž taková láhev je velmi důležitá, když chce člověk zapálit oheň a nemá zrovna po ruce benzín :-). Po skromné večeři a troše po(b)lívky Venca zarecitoval několik ze svých hodnotných básní. Kdo u toho nebyl, opravdu prohloupil :-) :-) :-).

Večer se nachýlil a my jsme cestou a po(b)lívkou znaveni zapadli do svých brlohů. I přes značnou vnitřní izolaci byla noc dosti chladná. Ráno však vysvitlo sluníčko a den ,,D“ poklidně začal. Nejprve snídaní pak méně poklidným nácvikem bitvy. Pyrotechnici se totiž na tom malém plácku vyhrazeném bitvě dosti vyřádili, tak bylo důležité zapamatovat si kudy vlastně máme jíti a kudy raději ne. Pak nastal čas přípravy vydatného oběda.

Aby střelci měli lepší odpich dovezli jsme si fazole a uzené :-) a podstrčili jsme je i Švédům, přesto, že jejich stany zdobila cedule s nápisem: Achtung Sweden, nicht futern ! V průběhu vaření dorazila Aífe, jejíž cesta byla neméně strastiplná, neboť se sem trmácela vlakem po své první noční. Fazole jí taky chutnaly :-). Hnedle po vytrávení následovala prohlídka hradu. Bylo to velmi zajímavé, akorát průvodkyně z nás byla krapet nervózní, neboť jsme jí jako správná šermířská chamraď neustále skákali do řeči, na všechny otázky jsme měli svou odpověď a nejradši bychom si sebou odnesli část vybavení. Měli tam totiž fajné kožky z medvěda a na těch by se spalo!

Hlavní částí programu, byla jako vždy bitva.

Naše bránění vesnice bylo v podstatě úspěšné. Samozřejmě s malými ztrátami se musí počítat. Švédi odtáhli a mohlo se slavit. Dokonce i my jsme to zdárně přežili i přes dělobuchy a oheň všude kolem.

Zbytky z vesnice posloužily jako třísky na oheň a hřály nás ještě podstatnou část večera a noci. Na večeři jsme měli výbornou škvařenici. Zbylo i pro pár pozůstalých Švédů. To jsme ale dobráci, co? Pár piv gratis skvěle spláchlo naše trauma z té válečné vřavy a nějak nás to všechno ukolíbalo ke spánku.

Ráno jsme posnídali a rychle a naprosto organizovaně naše věci opět naskákaly do kočáru. Jak jsme do něj dosedli i my pronesla Kiki:,,Rozlučte se s hradem“. Ozvalo se:,,Já myslel že se svým životem“.( Už bohužel nevím, kdo tuto památnou větu pronesl.)

A bylo skoro po všem. Cesta byla poklidná, dokonce jsme stihli i trénink a pravidelné nedělní kafe u Langrů.

Sepsal tým autorů: Luboš & Aífe

Fotografie převzaty z:

http://suiza.rajce.idnes.cz/Svihov-tricitkova_bitva/#album

http://rkutej.com/index.php?/category/118

http://picasaweb.google.com/hradsvihov/2009_10_03SvediNaSvihove#

Více fotografií zde: http://www.renegati.eu/galerie.html

Aktuality

Setkání studentů

17. 04. 2024

Jablunkov

15. 08. 2023

Tenczyn

02. 08. 2023