Hukvaldy
Hradby tyčící se mezi stromy vypadaly jako každý rok zlověstně. Jak by ne, když je to hrad, který údajně nikdy nebyl dobyt. Ale náš válečný povoz, skládající se z japonského oře vlekoucího letitý a otlučený, byť časem prověřený vozík, statečně ukrajoval chybějící metry, než dorazíl k první překážce: železné bráně...
Zatím jsme byli jen dva, což znamenalo, že hrad sami nedobudeme. Postupně se však začali trousit další válečníci se svou výzbrojí. Když nás bylo dost a náležitě jsme se sešikovali, Jura, nejzkušenější člen výpravy, pronesl magická zaklínadla a brána povolila. Někdo se vyškrábal na povoz, někdo šel pěšmo a kodrcající se válečná bryčka se vydala drápat nahoru v čele průvodu.
Obránci takticky nechali první hradní bránu nestřeženou. Dobře věděli, že průjezd povozem jejími úzkými stěnami je natolik nebezpečný, že se může zničit sám i s osádkou. Stáhli se proto hlouběji do hradu. Díky ehm umu, nebo spíše z prdele kliky našeho vozataje, jsme projeli! Na nic jsme nečekali, rozbili jsme válečný stan a jali se psychicky připravovat na zítřejší bitvu!
Druhého dne, brzo ráno, sluneční paprsky probudily prvního přeživšího, který, zjistiv, že ho nezabili nepřátelé, jal se připravovat snídani pro své druhy – válečnou vaječinu. Její vůně a později i šmak probraly jeho společníky, a tak mohli nalézt velitelé armády.
Velitel dlouze a rozvláčně (aby to všichni pochopili) vysvětloval svůj ďábelský plán, jak konečně dobýt Hukvaldy. Spočíval v tom, že naše jednotka se bude celou dobu tvářit jako neschopná a zmatená. Nepřátelé tak ztratí pozornost. A pak! Zničehonic se vojáci chopí beranidla, prorazí poslední bránu, vpadnou do hradu a pozabíjejí obránce. Ach, jak geniální! Co by se mohlo pokazit?!
Po poradě bylo třeba ještě jednou nakopnout naší bryčku, sjet z úděsného kopce dolů a nabrat našeho chromého stratéga spolu s jeho osobním strážcem. Tento plešatější pán sice již není nejrychlejším zajícem na poli, ale o to víc to vyvažuje svou brilantní vynalézavostí... A jeho osobní strážce? Ten zažil už spoustu bitev. Upřímně – někdy je to na něm poznat, ale opět, nikdo nestřílí z arkebuzy působivěji.
Pak už se zbývalo jen v táboře doladit, dopojit a dozbrojit. Když bylo vše hotovo, chrabě se vydali v děsivém průvodu (pro zlomení morálky těch proradných psů) na shromaždiště. Netrvalo to dlouho, zazněly rohy k útoku a naše jednotka začala svědomitě plnit svůj bojový úkol.
Ach, snad jen z krákorání krkavců se kronikář dozvěděl, proč byla snaha těchto naivních brachů opět marná. Zmást nepřátelé svou dokonale hranou neohrabaností a neorganizovaností se jim dařilo dokonale. Bohužel, když přišlo na druhou část úkolu, tedy chopit se beranidla a vyrazit bránu, začaly se věci komplikovat.
Brána se pod náporem beranidla rozevřela až příliš ochotně – jako by snad nechtěla ani vzdorovat. A pak - zaleskly se čepele kordů obránců, na což útočníci dychtivě čekali. Je třeba se s těmi krysami utkat tváří v tvář a nikoliv, když se zbaběle schovávají za hromadou kamení! Jenže vzápětí se z brány vysunul lauf kanónu. „Panebože“ zvolal velitel, „vše je ztraceno. Utíkejte!“.
Tak utíkali – některé zabila rána děla, jiné muškety či kordy vyběhnuvších obránců. Hukvaldy opět dobyty nebyly.
Přihlášení
Aktuality
Jankov
27. 02. 2025
Dne 8.3.2025 otevřeme letošní sezónu účastí na rekonstrukci bitvy u Jankova. Letos to bude kulaté 380. výročí této bitvy, která se konala 6. 3. 1645. Více informací k akci je na tomto odkaze #mce_temp_url#.
Bílá Hora
16. 09. 2024
O víkendu 20. - 22. září potáhneme ku Praze, zde se zúčastníme tradiční rekonstrukce bitvy na Bílé Hoře z roku 1620. Podrobnosti k akci jsou k nalezení na stránkách zde.
Brno
15. 08. 2024
O víkendu 16.-18.8. 2024 se zúčastníme dalšího ročníku již tradiční akce Den Brna - rekonstrukce dobývání Brna švédskou armádou roku 1645. Více informací o akci je zde.